Měj se fajn, máš co si chtěla.

15. června 2017 v 18:08 | Kix |  ▬ Môj svet
Čtvrtek,

omlouvám se, že až dnes. Ale snad mi to odpustíte. Po dlouhé době jsem se dokopala k tomu, abych popsala více stránky, než jen dva chabé odstavce. Za poslední dobu se toho událo moc a já mám tak nějak potřebu si to "zaznamenat." Ne že bych to nutně potřebovala vystavovat na blogu, ale když už vás mám, tak ať je to k užitku. Naposledy jsme se tady spolu v rubrice "setkali"v březnu, kdy můj blog slavil narozeniny (j-e-d-e-n-á-c-t-é, borec na konec). V té době mi nebylo vůbec do zpěvu, celkově byl začátek roku hnusný. Asi to pěknějc napsat nedokážu. Nebylo to dobré, o to víc doufám, že všechno to lepší doženu teď, pořád, navždy.

Jak se mám? Teď už lépe. Dlouhých pár dní mě trápila otázka mé budoucnosti. Zda zahodit zkrácený úvazek, který jsem získala od května za plný úvazek… navždy. Nezměnitelně, závazně. Místo bylo lukrativní, bylo to něco, co mě lákalo a co mě bavilo. K tomu byly větší peníze, než na zkráceném úvazku - přirozeně, logicky. Ale každé rozhodnutí má své kladné i negativní strany, tak jako každá mince má dvě strany. Jelikož dálkově studuju, znamenalo by to konec volného času, opravdový zápřah. Dalo by se to zvládnout - v žádném případě netvrdím, že ne. Ano, dalo, ale za jakou cenu?



Jsem člověk, který je nerozhodný a opravdu to nikomu z vás nepřeju. Ne, ani za nic. Je to vlastnost, kterou bych nejraději vyměnila - bez mrknutí oka a bez zbytečných průtahů. V tomhle bych se uměla rozhodnout rychle. Nebaví mě, když přemýšlím - hodiny a hodiny a stejně nejsem schopná sdělit, jak jsem se vlastně rozhodla. Hlavně co se týká věcí, které můžou ovlivnit můj život do budoucna. Popravdě zvažuju tolik věcí, že pak už ani nevím, co je dobré a co špatné. Moje předsudky, moje debilní prefekcionalita, obětavost a podřízenost. Nakonec si jako největší tragéd házím mincema (tak dlouho mi to nejde až se mi to povede a já zapomenu, která strana byla co), vykládám si andělské karty, chodím na vestirna.com (kde zkouším "děsně přesné" věštby a výklady tarotu), ptám se všech mých známých a kamarádů, hledám znamení a čekám na zázrak (že třeba někdo seskočí ze stromu a nebo ze silnice a řekni mi co mám udělat).

A pak si uvědomuju, že jsem to JÁ kdo musí udělat ten krok. Že to za mě nikdo neudělá a že nemůžu stále zohledňovat názory druhých. Že se nemůžu a hlavně nechci podřizovat druhým a dělat podle nich! Pořád se na někoho ohlížet a nechat sebou vláčet, jak se zrovna každému hodí. Do háje, proboha, KRISTÝNO, sakra!

A ještě horší vlastnost k tomu je - když si na něco zvykneš, jsi ztracený případ, protože odejít a jít za něčím novým je hudba budoucnosti a ačkoliv nešťastná a nespokojená, tu změnu prostě neuděláš. Protože… bys přišla o své jistoty a o to, co teď máš. Že by to mohlo být lepší? Jasně, mohlo by. Ale co kdyby? Tak tohle je ta nejvražednější kombinace, se kterou člověk chtíc nechtíc občas musí žít. A žije se s tím sakra blbě a sakra těžce. Možná mě to jednou zabije… A možná jednou najdu tu vnitřní sílu, odhodlání, motivaci a konečně s tím skončím. Já doufám, že brzo.

Můžu říct, že i když už jsem své rozhodnutí sdělila, i když už je oficiálně oznámené a nezvratné (proboha, tohle mě pořád děsí), stále na hrudi a u srdce cítím tlak… něco, co mi připomíná, že je to ve mně pořád. A ještě asi i pár dní bude. Ale zakázala jsem si toho litovat. Nejhorší, co můžete udělat je, když vyřknete ortel a pak nad tím ještě přemýšlíte… a znova a znova si to probíráte. Protože pak můžete na cokoliv přijít a zase litovat toho, co jste rozhodli. A kdyby to tak mělo být pořád dokola, tak je to opravdu na svěrací kazajku a psychiatrickou léčebnu. Jenom doufám, že mě to zase nenapadne přebírat v hlavě - NE PROSTĚ!

Říká se, že člověk nebude nikdy spokojen. Je to asi relativní. Pro každého z nás je spokojenost něco jiného. Já jsem se svým rozhodnutím momentálně spokojená. Je dost možné, že se zítra nebo za týden probudím a budu bouchat hlavou o zeď a v slabých chvilkách brečet a usoplená hystericky i nehystericky řvát PROČ, PROČ JÁ ale už to nic neovlivní. Můžu říct, že jsem se rozhodla po dlouhé době od srdce, tak, abych měla svůj klid, ne proto, abych udělala druhým radost, abych splnila jejich očekávání, abych se jim zavděčila a abych byla nezastavitelná, upracovaná a velmi výkonná. Já už na to SERU! Na celý tento kolotoč. KONEČNĚ DOSTALAS ROZUM? (Možná, snad, kéžby, ach).

Nepotřebuju teď kopy peněz - i když ano, chci auto, ale prostě si počkám, - hlavně se z toho neposrat. Chci svůj osobní klid, chci klid na studování, chci volný čas, chci něco zažít - možná někam vyjet, někde zajet, žít. Nechci sedět za stolem a přemýšlet co bych mohla - když stejně nemůžu. Chci mít volnost, nechci být svázaná. Ano, uvažovala jsem nad tím, že se nechám svázat, že se nechám uklidnit, že budu vážená paní z kanceláře a budu nahoře, budu mít svůj kancl a stůl, svoje razítka, své klienty a budu "něco". Ale proč? Je mi 20, propánakrále! Na co mám čekat? Až budu ve 30 naplákat, že jsem zahodila nejlepší roky svého života?

To, že budu úřednicí ze mě "něco" neudělá. A proto jsem vyřkla ortel, který byl pro mnoho lidí z mého okolí velmi překvapivý, protože čekali, že nedokážu odmítnout a že nedokážu říct úřadu ne. Ale já to udělala. Zůstávám na zkrácený úvazek u dětí - aspoň pro zatím. Uvidím, co mi čas přinese. Před náma jsou prázdniny, léto, pohoda (je léto a já všechno v pejči mám). Užijme si to jak nejvíc to půjde, žijme, nepřežívejme. Dokud můžeme! Já nevím, možná si jednou řeknu, že jsem mohla zůstat poslušná, ale už bude pozdě. Nebudu toho litovat, nechci. Protože je to to nejlepší rozhodnutí, které jsem v tuhle dobu mohla udělat. Zkusit se dát dohromady, zkusit něco jiného. Proč ne? Třeba je právě teď konečně ten správný čas a třeba mě tohle rozhodnutí konečně k něčemu nakopne.

A když ne? Tak prostě ne... tohle je život, já nečekám žádné zázraky. Necítím se teď jiná. Pořád budu padat a pořád se budu sbírat. Ale teď mám (aspoň na chvilku - ale i chvilky jsou důležitý) svůj pokoj v duši... no a kdybych si tohle všechno náhodou chtěla rozmyslet, ke konci roku bude další mladá paní odcházet na mateřskou, takže bude na úřadě opět výběrové řízení. Kdoví, třeba se přihlásím a třeba se mi podaří vyhrát a tentokrát tam půjdu. Je to za dlouho, třeba bude všechno jinak. Třeba... Možná už ani nebudu chtít úřad vidět, možná zjistím, že jsem stvořená pro něco jiného... a nebo tam prostě půjdu a budu ta největší a nejlepší byrokratka. Ale momentálně NE. Momentálně se cítím takto lépe. Prioritou je pro mě škola a klidné dostudování. Kdybych nestudovala, nerozmýšlela bych se. Pustila bych se po hlavě do papírů a kanclu. Ale teď to prostě nejde. Já to tak cítím. A ať už to bude jakkoliv náročné, věřím, že to nějak půjde. A když ne, tak prostě půjde.

Tolik k tomu, co jsem chtěla napsat. Chci ještě říct, že život vám přináší každý den nové věci a nikdo neví co bude. Asi by bylo hezký kdybych napsala, že jsem se z nerozhodné stala najednou rozhodnou a jasnou Kristýnkou, ale... tohle by se stalo možná ve filmu nebo v pohádce. Ve skutečnosti jsem pořád stejně nerozhodná, stejně komplikovaná a stejně ubrečená. A možná to je tak dobře... aspoň se se mnou nebudete vy a ani nikdo jiný nikdy nudit.

Tak pojďme otevřít nové vrata, pojďme se podívat, co nás v dalších týdnech, měsících čeká a co nás nemine. Snad to bude dobré. A já? Snad se budu mít tak dobře, že si budu až sama závidět. A všechno bude tak, jak má být a nijak jinak.

Žij a nechej žít.
S láskou,
Kix ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klik

Klik 100% (1152)

Komentáře

1 Džejní Džejní | Web | 18. června 2017 v 9:22 | Reagovat

♥♥♥
som neskutocne rada, ze si pocuvala svoje srdce a rozhodla si sa tak, ako si sa rozhodla. mozno to raz budes lutovat, ale pravdupovediac si to nemyslim. vies, co potrebujes, ze chces v klude dostudovat a toto rozhodnutie ti presne to zaruci. je dobre mat peniaze, este lepsie viac penazi, ale nie, ak by ta to malo stat vsetok volny cas. si mlada, mas pred sebou este velmi vela rokov prace, velmi vela prilezitosti na to, aby si sa dostala na velmi dobre miesto. nateraz mas vsak aj ine priority ako zamestnanie a to je uplne v poriadku. nech sa ti dari ♥

2 Mirka. Mirka. | Web | 19. června 2017 v 11:50 | Reagovat

Ja myslím, že si sa rozhodla správne. Ja brigádujem ( v Kauflande za pokladňou :D :D ) už rok a pol a už to mi ubralo dosť voľného času...hlavne teraz v maturitnom ročníku. Ja som vlastne skoro nič nerobila len sa učila, pracovala, raz za týždeň do fitka a cez víkend partia a chalan...a kvôli tomu sa môj Blondiačik so mnou skoro rozišiel :/ Ale už je to teraz lepšie, po lete s brigádou končím a budem sa venovať škole, na ktorú ma dúfam vezmú..Je to hrozne ťažká škola, tak dúfam, že aspoň víkendy budem mať čas... no...ja som sa rozhodla presne tak ako ty. Radšej si užívať život a naplno pracovať až keď skončíš školu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama