Tak nerob z toho ťažký dej...

13. srpna 2017 v 11:50 | Kix |  ▬ Môj svet
http://i1.glitter-graphics.org/pub/707/707371qv64l6ss4s.jpg Všem

vám přeju hezkou neděli. Dneska si dáme trochu delší článek, protože mám pocit, že je to potřeba. Alespoň pro mě. Chtěla bych upozornit, že je to určené spíš těm, kteří tady nepatří a ne mým milovaným blogovým parťákům. To jen tak na začátek, aby nedošlo k omylu. Nepochybuju o tom, že to, co chci napsat určitě někdo nepochopí, ale to nevadí. Nemůže každý pochopit všechno. V poslední době se mi celkem hodně lidí "přiznalo" - i když to asi není to správné slovo, které bych v této situace směla použít. Nebo… kdoví.

Zkrátka a dobře za tyto prázdniny se mi až podezřele moc lidí zmínilo, že objevilo můj blog, že zjistili moji adresu blogu, že ví, že mám blog a tak dále. Nebo jen letmo naznačili citováním některého z mých článků. Hlavně n-e-n-á-p-a-d-n-ě. Většinou však velmi trapně. Abych to upřesnila. Nehodlám se tímto článkem v žádném případě ospravedlňovat za něco, co jsem kdysi, kdykoliv, teď, někdy, vůbec kdy napsala. To ani omylem. Všechno co píšu a co tady je, bylo v dané chvíli to, co jsem chtěla a to, co jsem cítila. A nebo ne?



Nemám v nejmenším úmyslu něco vysvětlovat, z něčeho se zpovídat a nebo nedej Bože snad o něčem debatovat, polemizovat. Nebo se snad omlouvat. To opravdu ne. Blog je můj. Nikdy jsem nikomu blízkému (rozumějme kamarádům, rodině, známým) nesdělila svoji adresu a nikdy to ani neudělám. Nemám důvod. Pokud blog někdo vyštrachá, "odhalí" nebo prostě sprostě vyšmejdí, je to jeho problém. Ne můj. Každému, komu se to strašně moc nečekaně; čirou náhodou povede říkám, že je to jeho volba a boj. Nemám to ráda, ale bohužel nemůžu nijak zakázat, aby lidé v mém okolí blog četli.

Pokud se stane, že se blog "dostane na povrch" mým známým, tak většinou řeknu, že si to nepřeju. Nechci a není to dobré pro žádnou stranu. Je to přes moji nevoli, ale to je všechno co můžu. Jestli i po tomto sdělení daný člověk stránku čte, je to už jen jeho věc. Pokud ho to těší, budiž, ale u mě je to vroubek. Jeden z těch zásadních. Bohužel se ale stává - opět - jak nečekané - že někdo, kdo moji stránku objeví často nepochopí, neví kde je pravda a tím vším peklem, které mi udělá si myslí, že si sednu, vysvětlím, zodpovím, povyprávím a hotovo. NE. A znovu NE. To nikdy neudělám.

Blog je můj, já si rozhoduju co tady bude nebo nebude. Jestli je to pravda a nebo jen pocit, je čistě na mně. Mám tady spoustu blogerek, lidí, se kterýma svůj blog sdílím a rozumíme si. A jen oni můžou možná pochopit jak co je a co je vůbec zač "naše" blogová sféra. A nebo ani nemusí a to je kouzlo toho, proč tady jsme. Oni neslídí, nezneužívají. Nemám potřebu, aby to vědělo mé blízké okolí, někdo kdokoliv známý, který se v tom nepohybuje a hledá za tím různé smyšlenky, domněnky a ty pak používá v reálném životě při setkání. Reálný život není blog a to si mnoho těch, kteří moji stránku objeví neuvědomuje.

Tím, že znáte můj blog, neznamená že "víte", že mi rozumíte a máte ke mně klíč. Tento článek je věnovaný ne mým spřáteleným blogům, nebo blogerkám, se kterýma jsem v úzkém kontaktu. Ale těm, kteří i přes to, že ví, že mi to vadí můj blog čtou, stalkují a snaží se použít proti mně.

Pokud už tady jste, přestaňte můj blog plést do konverzací, hovorů a do životů. Nevíte o tom absolutně nic a ani vědět nebudete, protože si to nepřeju. To, co se dozvíte vám stejně nikdy vysvětleno nebude. A to je ten důvod, proč nechci, aby moji blízcí věděli nebo četli. Zbytečně se jim plní hlava otázkami, které jim stejně nikdo nezodpoví a které jsou navíc úplně mimo mísu.

Nejsem naštvaná, je mi to jedno - POKUD to nezasahuje do mého života. Pokud o tom nevím. Chápu zvědavost, ale i ta má své meze.

Všechno to, jak to myslím, proč nechci, aby blízcí četli není kvůli mému rozmaru. Je to jen pro vaše dobro, ne pro moje. Vím, že je svoboda, každý si může najít a číst co chce, ale... pak ať mi o tom neříká, zvlášť, když mu řeknu, že NE. Já kvůli nikomu blog rušit nebudu. Protože je - znova a naposledy - MŮJ. A stejně tak s ním budu i nakládat. Nejsem zodpovědná za to, jak to někdo z mého okolí pochopí. A už vůbec nejsem povinná to jakkoliv vysvětlovat.

Věřte, že si vážím těch, kteří zjistili, ale nepoužili, nechali být a věděli, že to není správné. Že tím si se mnou vztah neupevní, spíš naopak. Děkuji těm, kteří se zachovali férově, jako formát a já o nich vím.

A vám blogoví přátelé děkuji, že tady jste, že jste se mnou a že spolu tady "bojujeme" a "žijeme".

Snad je to srozumitelné, tímto bych to ukončila.
Psala jsem to už v minulosti, ale asi byla potřeba to zopakovat.

Tak zase příště,
Kix ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klik

Klik 100% (1175)

Komentáře

1 Nany Nany | Web | 13. srpna 2017 v 12:17 | Reagovat

Ani nevíš, jak tohle máme podobně. Nejhorší to bylo někdy v primě, kdy většina třídy přišla na můj blog. Neříkám, že to bylo nějaké veledílo, ale na druhou stranu jsem dělala něco, co mě baví a nikdo neměl právo mi do toho kecat. Nepsala jsem tam nic nevhodného nebo urážlivého, vlastně jsem v té době o svém životě vůbec nepsala a stejně lidi vždycky něco vytáhli a vztahovali to k sobě. Tehdy jsem opravdu reálně uvažovala, že skončím, ale nakonec jsem si řekla, že by to nemělo smysl. Můj blog je něco, co jsem si sama vybudovala - přeci jenom v tomhle věku není úplně běžné, že děcka tvoří něco sami a podle sebe. Obětovala jsem mu nehorázné množství času, snažila se zlepšovat, našla si pár pravidelných čtenářů... přestávat by byla hloupost. Nálepka blogerky mi stejně zůstane do konce života, ale už to neberu jako mínus.
Když jsem pročítala první řádky, úplně jsem se vyděsila, že budeš končit, to by mě moc mrzelo, zvlášť teď. Je super, že se k tomu takhle stavíš. Na ty lidi se prostě vykašli a užívej si to tady s námi :D
Miluju tvoje články, dobře se čtou a ačkoliv tě neznám, přijdeš mi jako skvělý člověk :)
Snad se to ve tvém okolí zase trochu uklidní a lidi, co to neustále vytahují, se nad sebou trochu zamyslí.

2 Hrašulee Hrašulee | Web | 14. srpna 2017 v 10:39 | Reagovat

Mám to stejně, také adresu nikomu nesděluji, a přesto už pár lidí můj blog našlo. Kamarádka mi pak jen psala, že je hezký a dál jsme o tom nemluvily, takže nevím, jestli ho třeba pravidelně navštěvuje. Mám tam většinou fotky, což by ani tak nevadilo, ale víc mě děsí, jestli třeba někdo známý čte ty komentáře, co píšu jinde, nemám problém k nějakému článku napsat vlastní pocity nebo nějakou zkušenost :D

3 Džejní Džejní | Web | 15. srpna 2017 v 11:10 | Reagovat

u mna je to tak, ze adresu svojho blogu skor ci neskor ludom v mojom okoli prezradim. kedysi to bolo preto, ze som nan bola akymsi sposobom hrda a mozno je to vlastne este stale tak. blog je mojou velkou sucastou a aj ked nan pisem veci, ktore by pred ludmi v mojom realnom zivote mali v podstate zostat skryte, na jednej strane som aj rada, ze im tie veci nemusim vraviet do oci. oni mozu byt spokojni s tym, ze viac-menej vedia, co sa vo mne deje a ja som asi divna, ale ani mi az tak nevadi, ak to v nasej konverzacii spomenu. teda niektori. akurat niekedy dokazem byt az prilis pasivne agresivna a napisat na blog nieco, co by som im mala naozaj povedat do oci alebo aspon priamo napisat sukromne. obcas ma trochu stve, ze som prave takato, ale neviem si pomoct. myslim, ze ludia z mojho blizsieho aj vzdialenejsieho okolia moj blog vysliedili a s touto informaciou a informaciami, ktore su tam zverejnene, nakladaju po svojom. niekedy o tom chcu debatovat alebo mi k tomu aspon nieco povedat. zatial najvacsiu chybu som urobila tu, ze som zverejnila na Youtube, ktory je vlastne dost spaty s mojim blogom a kedysi bol s mojim instagramom, jednu basnicku, ktora bola v podstate venovana P. a myslela som si, ze odraza moje pocity, ale to bolo iba v slabej chvilke a myslim, ze prave vtedy som mu tymi slovami ublizila a pamatam si, ze ma to dost mrzelo, ale uz sa to nedalo napravit, uz som to nedokazala vziat spat. blog je pre mna miestom, kam prave v tych slabych chvilkach pisem a ak pisem v noci, tak je mozne, ze rano budem mat uplne ine pocity a budem mat chut vrazit si facku za to, co som zverejnila. ale prec to nedam, lebo to boli moje pocity, tak som sa v danej chvili citila, to som zo seba vtedy potrebovala dat von. a niekedy mozno aj nevedomky svojimi slovami napisanymi na blogu az prilis ublizujem. preto do istej miery chapem, ze nechces, aby o tvojom blogu vedeli ludia z tvojho zivota, ale viem, ze v tomto sme predsalen celkom dost odlisne.

4 crazyjull crazyjull | Web | 15. srpna 2017 v 11:56 | Reagovat

O mém blogu ví bohužel hodně lidí, ale to je má chyba. Každopádně s tebou naprosto souhlasím a úplně tě chápu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama